Všeho do času

Momentálně panuje euforie. Mzdy rostou, volných pracovních míst je více než kdy jindy, chybí zaměstnanci a firmy nabízejí lepší podmínky. Jak se říká, všeho do času. Většina euforických výkřiků je v rozporu s fakty, které jsou jednoduše zamlčeny a přehlíženy. Rozeberu to postupně.

Mzdy rostou, ano je to pravda, ovšem rostou také ceny, a to u věcí denní spotřeby jako jsou potraviny, kosmetika a ostatní hygienické potřeby. Rostou také ceny pohonných hmot. V Praze navíc rostou ceny nájmů jako nikdy v republice. Dalo by se říci, že nárůst mezd dorovnává nárůst cen. Reálná výše mzdy tedy stagnuje.

Je spousta volných pracovních míst, také pravdivé tvrzení, jaká je však výše mzdy v nabízených pozicích a jaké pracovní podmínky? Firmy shání především prodavače, skladníky, montážní dělníky, řidiče, popř. svářeče. Jedná se tedy o nekvalifikovaná pracovní místa nebo o místa s dopadem na zdraví zaměstnanců. Nalézt lze pracovní nabídky s vyšší kvalifikací a hezkým příjmem, ale těch není rozhodně většina a není snadné se na danou pracovní pozici dostat i za cenu splnění všech podmínek pro toto místo. Kdyby firmám šlo o kvalifikované a spolehlivé lidi a rozvoj lidských zdrojů, nepřijímaly by stále ve velkém zahraniční zaměstnance z Albánie, Rumunska, Ukrajiny, Moldavska popř. Slovenska. Zahraniční zaměstnanci často pracují pod agenturami, a to ještě na hraně legality.

Pak tu máme lepší pracovní podmínky. U pracovního pohovoru si poslechnete zajímavé pracovní podmínky, realita je však jiná, a to brzy po nástupu do vybraného zaměstnání. Opět se rozjíždí kolotoč porušování zákoníku práce, neplacení přesčasů, plnění nereálných plánů a všudypřítomná šikana.

Je patrné, že se jedná jen o sliby, které soukromo-kapitalistická společnost s pravicovou vládou nemůže z podstaty nikdy splnit. A tak zůstává jen u slibů. Copak je pro soukromého vlastníka něco důležitějšího než zisk? Zisk je pro něho více než lidské zdraví a lidský život.

Euforie opět opadne, nafukuje se tu ještě větší bublina, než byla ta předchozí. Tisk peněz a „rozdávání“ úvěrů zběsile pokračuje. Inflace se projeví zřejmě příští 2 roky. Trh s nemovitostmi zamrzne a další skupina lidí přijde o bydlení. Ceny splasknou. V Praze se příkladně ceny nemovitostí drží vysoko, ale v okrajových částech republiky už ceny splaskly. V příhraničí pořídíte dům už za zhruba 600 000 Kč a byt od 400 000 Kč. Například v Ústeckém a Karlovarském kraji je tak malý zájem o nemovitosti a je jich tolik k dispozici, že nehrozí nárůst cen v těchto krajích.

Společenská situace se ještě zhorší již zmiňovaným přijetím emigrantů z různých zemí, navíc tu máme emigranty z Afriky, o kterých neustále slyšíme v televizi, rozhlase a novinách. V médiích se jim říká migranti a mají obohatit naší kulturu.

Netrpělivě čekáme, jak dále bude fungovat česká vláda. Žijeme v napětí a marně čekáme zlepšení bez vlastního přičinění. Zlepšení je možné tehdy, když dojde k uvědomění širších mas lidí a nedopustí další „privatizaci“ našich životů. Vláda, i kdyby byla sebelepší, nemá možnosti dát naše hospodářství dohromady a zajistit důstojný život všem obyvatelům České republiky, už nedisponuje žádným kapitálem. Podniky, firmy, nemovitosti, pozemky a peníze jsou v neznámých soukromých rukou a často zahraničních.

Naším štěstím už je jen protiváha konkurujících si velkokapitálů, které nám zatím ještě poskytují určitý životní komfort. V naší republice soupeří velkokapitál USA, Číny, Ruské federace a Německa. Přínos však nepředčí očekávání. Situace je dnes velmi specifická, podobnou situaci náš národ nepamatuje. Světové propojení je fatální, svět je opravdu globalizovaný. Velkokapitalisté už žijí ve svých palácích a vše za ně řídí banky, které nemají s nikým slitování.

Všeho do času.