Tunguská událost

Dne 30. června tomu je přesně sto deset let, kdy do oblasti Krasnojarsk, centrální oblasti Sibiře, spadl meteorit. Podle svědků události však nedopadl, těleso vybuchlo nad zemí ve výšce 5 až 10 km. Exploze byla natolik silná, že v oblasti přibližně 2000 km² vyvrátila a přelámala asi 60 milionů stromů. Seismické otřesy po výbuchu zaznamenaly seismologické stanice po celém světě. Obrovský lesní požár, který následoval, byl pozorovatelný ve vzdálenosti mnoha set kilometrů. Do atmosféry se dostalo nesmírné množství malých částic, především popela z lesních požárů. V oblasti poblíž výbuchu padal černý déšť. Několik dalších dní byla noční obloha i v Evropě podivně světlá a jevy podobné polární záři byly pozorovatelné i ve střední Evropě. Lidé v blízkých oblastech utrpěli popáleniny pokožky, které se prý jen obtížně a dlouho hojily.

Co přesně nad Sibiří explodovalo, není dodnes jasné. Vědci mluví o tom, že se jednalo o malou planetku nebo kometku, objekt měl evidentně křehkou strukturu, proto se nenašly jeho větší úlomky.

Vědecká obec nejevila o meteorit dlouho zájem, zřejmě z důvodu vzdálenosti, politické nestability v Rusku a brzy se blížící I. světové válce. První vědeckou expedici uspořádal teprve roku 1921 ruský mineralog Leonid Kulik. Tato výprava se však nedostala přímo do oblasti exploze, přesto přinesla výsledky. Profesor Kulik v letech 1927–1938 prozkoumal celou oblast katastrofy především z hlediska mineralogického, zdokumentoval i biologické chování lesního porostu a hmyzu v postižené oblasti. Hlavním překvapením celého výzkumu byl fakt, že nebyl nalezen předpokládaný hluboký kráter po výbuchu.

Od 50. let 20. století byly na místo uspořádány celé desítky výprav, často spíše amatérských, které se snažily nalézt hmatatelné zbytky Tunguského meteoritu. Od roku 1959 vyslala řadu vědeckých výprav Tomská univerzita, která uskutečnila magnetometrická měření.

Z výsledků pátrání výprav vyplývá, že v místě exploze nebyly nalezeny oblasti s anomálním výskytem neobvyklých chemických prvků, které by bylo možno prohlásit za zbytky meteoritu. Některé zprávy uvádí zvýšený obsah iridia v půdě, popř. nálezy mikroskopických sklovitých částic v půdě, ale přesvědčivé důkazy nebyly podány.

Velmi často byla zkoumána radioaktivita odebraných vzorků půdy i rostlinných tkání. V žádném z nich však nebyly nalezeny hodnoty, které by odpovídaly radioaktivnímu ozáření oblasti v okamžiku exploze ani výskyt radioaktivních izotopů, prvků vzniklých v důsledku jaderného výbuchu. Vedle mineralogického a radiologického průzkumu byl také mapován tvar zničené lesní oblasti. V tomto ohledu přinesly směrodatné výsledky sovětské expedice Akademie věd pod vedením Kirilla Florenského mezi lety 1958 a 1962.

Dodnes není jasné, co přesně nad Tunguskou vybuchlo. Spekuluje se o mnoha pravděpodobných i nepravděpodobných variantách, leč ne nemožných. Jednou variantou je výbuch obrovského množství zemního plynu, který by musel být uvolněn sopečnou erupcí a zažehnut elektrickým výbojem. Další

variantou jaderná exploze. Také se mluví o tom, že objekt nebyl meteorit, ale vesmírná mimozemská kosmická loď, která nějakou dobu manévrovala nad zemským povrchem a pak vybuchla.

Tunguská událost zůstává i nadále záhadou.

Petr Ptáček