Nedodržování bezpečnosti na pracovišti

Poslední roky stále častěji v masové míře přibývá případů, kdy se v soukromých firmách nedodržují základní bezpečnostní předpisy a používá se zastaralá technika. Údržba zařízení se neprovádí nebo jen v případě rozsáhlé poruchy.
Soukromé firmy si žijí vlastním životem, jejich areál a budovy jsou něco jako „nedobytný hrad“. Nikdo nevidí dovnitř a zaměstnanci mají zákaz mluvit o podmínkách na pracovišti mimo firmu. Pokud se někdo odváží situaci zlepšit nebo ji nějakým způsobem řešit, je „odejit“, k tomu se připojí ještě výhružky. I přes to, že zákoník práce hovoří jasně o zajištění materiálního zázemí, bezpečnostních přestávkách a náročnosti podmínek, soukromé firmy zákoník práce ignorují a jeho dodržování splňují pouze formálně. Neutěšivá situace je napříč odvětvími, od přepravních firem přes obchody až po kancelářské komplexy.
Dnešním stavem je především ohroženo zdraví zaměstnanců, fyzické i psychické. Všichni víme, že v kapitalismu je zisk vším! Pro vlastníky firem a korporátních celků jsou zaměstnanci pouze figurky, otroci či bio-roboti plnící pouze roli tupého jedince pro generování zisku. V poměrech těchto firem a korporací panuje nelidský přístup, zaměstnanci jsou záměrně přetěžování a drženi v nejistotě, aby byli poslušní, měli strach a neměli odvahu hájit svoje pracovní a lidská práva. Raději mlčí a drží se ve svém světě, který se stále zmenšuje. Osobní život se hroutí, přidávají se výčitky, deprese a nám známý „komplex vyhoření“.
Tvrdé vykořisťování zaměstnanců a nižšího managementu je prováděno promyšleně a velmi skrytě. Uvedu několik nejčastějších způsobů:
1) dvojí docházka, skutečně zaměstnanec pracuje 9 až 10 hodin a fiktivně si píše odpracovaných 8 hodin
2) nepřiznání či snížení základu platu, například základní mzda 15 000,- a dalších 10 000,- na ruku nebo v podobě osobních ohodnoceních, odborných příplatků, apod.
3) znemožnění chodit na oběd, na toaletu, na svačinu
4) přeřazení na nekvalifikovanou nebo jinou práci nad rámec pracovní smlouvy a nad rámec kategorie náročnosti práce
5) neposkytnutí pracovních oděvů a pracovních pomůcek, např. nákup monterek za vlastní peníze, koupě pracovního náčiní, apod.
Vracím se k bezpečnosti práce, především zdůrazním nedostatky v průmyslu. Měl jsem možnost hovořit se spoustou svědků, kteří se setkali s těžkými a smrtelnými zraněními, způsobenými naprostým ignorováním bezpečnosti práce. Jeden případ známe nově z televize, ale jen díky někomu, kdo mě odvahu zavolat televizi. Existují případy, konkrétně ve Středočeském kraji, kdy zkolaboval svářeč na pracovišti. Dále řidič vysokozdvižného vozíku, který byl vážně zraněn převrácením nebo samo-rozjetím vysokozdvižného vozíku. Pracovník hutní pece na zpracování hliníku, v které došlo k výbuchu. Pracovník chytl plamenem a neměl ho kdo uhasit! Pády zedníků z lešení. Nehoda řidiče nákladního vozu, který se pod vlivem alkoholu nevěnoval řízení a převrátil se. Ztráta končetiny na pásové pile. Způsobení kýly přenášením nadměrně těžkých břemen ve skladu.
Smutná doba, seznam nehod a zranění by mohl být několikastránkový, to je začátek 21. století v České republice. Řešení je obtížné, odbory jsou u nás velmi slabé. Státní podnik není téměř žádný, který by pečoval o své zaměstnance/pracovníky. Většina zaměstnanců pracuje u soukromých vlastníků, často vlastníků z cizí země (Německa, Korejské republiky, Francie, atd.) Nabídka zaměstnaneckých pozic je mizerná, nepřiměřené nároky nebo příliš nízký plat). Jedinou obranou jsou Oblastní inspektoráty práce, hygienické stanice, popř. zbytky odborů v některých větších firmách.
Nerovnoměrné rozložení kapitálu se zostřuje a konkurenční boj je trvale narůstající, proto je nemožné doufat ve zlepšení, pokud nedojde k systémovému řešení.
Petr Ptáček